Nedávno mi vyprávěl jeden kolega farář, jak se po dlouhých létech dostal do farnosti, v níž kdysi začínal jako kaplan. Farníci jej hezky přivítali a jeden z nich jej velmi potěšil. Řekl mu: „Pane faráři, stále si tu všichni pamatujeme vaše velikonoční kázání“. Kolegovi to samozřejmě dělalo dobře, trošku se nadmul pýchou nad tím, jaký je skvělý kazatel, a zeptal se, co to bylo za kázání, že jim ani po takové době nevymizelo z paměti. „Přišel jste tehdy na Boží hod k ambonu a řekl jste, že slavíme tak velké tajemství, až nevíte co k tomu říci a zvolal: Kristus opravdu vstal z mrtvých. Aleluja. Amen.“ To si tu všichni zapamatovali.
K této příhodě, která spolubratra zase vrátila zpátky do reality, můžeme říci, že si farníci zapamatovali to nejdůležitější. Vždyť i svatý Pavel říká, že nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše naděje a jsme ti nejubožejší z lidí. Pouze, pokud Pán Ježíš vstal z mrtvých, má smysl vše, co zde děláme a říkáme, má smysl modlit se, chodit do kostela a vůbec doufat v budoucnost.
Podobně jako si ti farníci zapamatovali ono jednověté kázání, zapamatoval jsem si výrok jednoho zvláštního člověka. Ten mi kdysi napsal dopis, že vystupuje z církve a žádá, abych jej vyškrtl z matriky pokřtěných. Odůvodňoval to tak, že si chce svůj život zařídit po svém, a nechce, aby mu do toho mluvil Bůh a církev. Po roce však přišel na faru s tím, že prosí, aby byl do matriky zase zapsán a mohl opět chodit ke svátostem. Když jsem se ho ptal po důvodu tak překvapivého rozhodnutí, řekl větu, která opravdu stojí za zapamatování: „Zjistil jsem, že bez Boha to nejde“.
Pak vyprávěl, jak se mu bez víry všechno v životě zamotalo a pokazilo. Jak to nestálo za nic a neměl žádnou radost a i vztahy s blízkými se mu zkomplikovaly. Ačkoliv to nebyl žádný myslitel či teolog, přesně vystihl, jaká je skutečnost. Bez Boha to nejde.
To si vlastně vyzkoušeli i apoštolové a další učedníci, když utekli od zatčeného a k smrti odsouzeného Krista. Zůstalo jim jen zklamání a smutek, šedivá všední budoucnost bez cíle a smyslu. Tak jak nám to ukazuje dnešní příběh učedníků, odcházejících do Emauz, pryč z Jeruzaléma, pryč od kříže a hrobu, ale i pryč od všeho hezkého, co s Ježíšem zažili. Pryč od radosti, kterou už v tu dobu zažívala Panna Maria i ti, kdo vytrvali ve večeřadle a už se setkali se Vzkříšeným a oslaveným Pánem.
Kdo odchází pryč od Krista, může také potkat někoho, kdo se jej rád ujme a nabídne jako ochotný průvodce. Takovým průvodcem může být zlý duch, který člověka zavede někam, kam by rozhodně sám nechtěl a utvrdí jej v pocitech marnosti, osamělosti a bolesti, případně i hněvu a nenávisti.
Ovšem ta prázdnota, kterou člověk po ztrátě víry a přátelství s Bohem zažívá, může být prostředkem k jeho návratu. Začne se zase lépe rozhlížet kolem sebe a najednou si všimne Ježíše, který jde s ním a kterého přehlížel. Najednou pozná, s kým je mu opravdu dobře, u koho mu hořelo srdce radostí.
Od smrti Krista a jeho zmrtvýchvstání je totiž Satan poražen a stal se z něj velký smolař. Ze všech sil páchá zlo, ale Bůh mu z toho vždy udělá dobro. Jak to zpívají američtí černoši v jednom spirituálu: „Starý Satan je ztřeštěný, je zlý. Vystřelil, aby usmrtil mou duši. Netrefil se, ale zasáhl můj hřích.“ Ježíšova smrt, největší nespravedlnost a nejhorší zločin, vražda Božího syna, se stala zdrojem největšího požehnání, prostředkem naší spásy a vykoupení. A i z našeho bloudění a tápání, z našich odchodů z Jeruzaléma, dokáže Bůh udělat příležitost, abychom jej znovu potkali a zase nalezli naději, radost, pokoj a jistotu.
Vykoupení, za něž Ježíš zaplatil tak velkou cenu, není dílem jediného okamžiku. Je to cosi, co stále pokračuje. Pokud někdo upadl do beznadějné exekuce a jiný za něj dluhy zaplatí, obvykle to nestačí. Ten člověk do dluhů může rychle sklouznout znovu. Proto je velkou pomocí, naučit ho nyní hospodařit tak, aby si už dával pozor, vyhnul se rizikům a uměl si peníze vydělávat a s nimi rozumně šetřit. Tak i zmrtvýchvstalý Kristus prostřednictvím církve, jejího učení a svátostí, pomáhá nám vykoupeným hříšníkům, abychom znovu nesklouzli do bažiny hříchů a vin, z níž nás už jednou vytáhl.
Zajatec, rukojmí, který byl propuštěn za velké výkupné někde v Orientu svými únosci, není ještě v bezpečí. Netrefí do civilizace. Může se ho kdesi v horách či poušti snadno zmocnit jiná teroristická banda. Potřebuje ještě bezpečně dopravit domů, potřebuje průvodce a ozbrojený doprovod. Díky tomu pak nebloudí a dostane se rychle do bezpečí. Tak i Kristus nám dává ochranu andělů, ukazuje směr k nebi a varuje: „Jdi a už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ Nechme se jím tedy doprovázet a nebudeme mít důvod se bát. Vždyť on opravdu vstal z mrtvých. Aleluja. Amen.
