kostel sv. Jakuba Staršího (Hůrky)

O místu:

Kostel sv. Jakuba Většího na Hůrkách byl vystavěn v letech 1814–1816 v místě malé barokní kaple, která byla začleněna do jeho struktury v sakristii.

Původní kaple zasvěcená patronu horníků sv. Jakubovi Většímu z roku 1769 s přibývajícím počtem obyvatel a věřících katolíků přestala na konci 18. století už svou velikostí stačit. Zřízení hůrecké farnosti v roce 1781 a nástup energického faráře Mathiase Tuppého od roku 1802 vedly k tlaku na postavení nového farního kostela. Přípravou s propočtem nákladů byl pověřen osvědčený hůrecký zednický mistr Leopold Schneider (1751–1834), plán stavby vyhotovil a stavbu řídil už ale jeho syn Franz Schneider (1781–1868). Kostel byl navržen v tehdejším pojetí architektury jako klasicistní s empírovými prvky. Většinu nákladů stavby hradila tehdejší majitelka novobystřického panství Terezie hraběnka Trautmannsdorfová, zbývající část nákladů, materiál a práci pak zajistili místní obyvatelé.

Fasáda kostela je jednoduchá klasicistní bez zbytečných ozdob s lesenovým rámováním ploch. Průčelí s hlavním vchodem je po stranách lemováno kvádrovými pilastry, nad oknem do schodiště je pak ukončeno krátkou římsou s horní kamennou deskou. Hlavní římsa lodi je profilovaná ve štuku a probíhá i přes průčelí. Nad ní je v průčelí osazen dvoustupňový kamenný sokl po stranách se stlačenými volutami (obdoba je i v kapli sv. Michaela v sousedním Senotíně, kterou v roce 1795 patrně také vystavěli hůrečtí řemeslníci).

Věž začíná nad římsou s kamennou deskou umístěnou nad eliptickým oknem schodiště. Po stranách má pilastry ukončené římsou obíhající pod hodinami, pod krytinou je pak hlavní římsa věže, která je dvojitá s typickým členěním. Původní cibulová báň věže shořela spolu s krovem při požáru 16. října 1900, který se rozšířil ze sousedního domu čp. 17. Nová věž byla po požáru již provedena v novějším, tehdy oblíbeném secesním jehlancovém tvaru.

Portál hlavního vstupu je dominantou celého průčelí. Má kamenné ostění s klasicistními prvky (lemování dvojitým páskem, nahoře ještě s uchy a kapkami a středním klenákem s probráním, sokl s diamantovým motivem). Nad vstupem je supraporta s barokně tvarovanou římsou a s erbem rodu hraběnky. Erb je půlený - vlevo českorakouského rodu Trautmannsdorfů a vpravo uherského rodu Nadasdy, odkud hraběnka pocházela, s hraběcí korunou s 5 perlami na stěžejkách.

Na portálu je latinský nápis:

 HOC TEMPLUM THERESIA COMES DE TRAUTMANSDORF PATRONA EREXIT 1815

 (Tento chrám postavila patronka Terezie hraběnka z Trautmannsdorfu 1815)

Hlavní vstupní dveře do kostela jsou původní s klasicistní konstrukcí doplněnou empírovými prvky. V dolní části mají typický obklad na koso kladených prken pobíjených hřeby na nosnou prkennou konstrukci spojenou svlakem, v horní části jsou pak zdobeny mřížováním, které doplňují empírové vázy. Klapačka je s penízkovým motivem, kování je původní klasicistní (madla, štítek vysekaný z plechu a krabicový zámek s klikou).

Boční vstupní dveře do lodi jsou již novodobé, z období po požáru v roce 1900.

Kování dveří (krabicové zámky, vysekávané ploché štítky, pásové esovité závěsy, madla) u původních klasicistních kazetových dveří v interiéru pochází také z počátku 19. století. Ve věži, kde byly původní dveře při požáru zničeny, jsou již novější prvky z litiny.

Vstup do kostela je chodbou pod věží zaklenutou dvěma českými plackami. Vpravo je z chodby vchod do prostoru, kde po r. 1833 vznikl svatý hrob (kaple P. Marie Lurdské). Ten v r. 1891 nahradil nový, který kostelu věnoval tehdejší textilní továrník Wenzel Hutter z Hůrek. Vlevo k chodbě přiléhá točité schodiště na kůr a do věže.

Hlavní loď kostela o velikosti 14,42 x 9,2 m je zaklenuta tehdy velmi oblíbenými českými plackami mezi pasy na kladí se zubořezem vyneseným po stěnách pilastry se soklem. Pasy mezi klenbami jsou ozdobeny prokrajováním ukončeným půlkruhy u patky, po stranách a ve vrcholu pak s mezikružím.

Uvnitř lodi jsou u vchodů ve zdi dvě kamenné kropenky a kamenná křtitelnice s masivní podnoží uzavřená dřevěnými dvířky.

Presbytář s hlavním oltářem oddělený od lodi vítězným obloukem je pětiboký o rozměrech 6,9 x 8,0 m, klenutý jednou českou plackou se 3 lunetami na pasy se stejným členěním jako v lodi. Nad vítězným obloukem je letopočet vysvěcení MDCCCXVI.

Sakristie, jejíž obvodové zdi tvoří stěny bývalé kaple, je s valbovou střechou, uvnitř dodatečně zaklenutá jednou plackou vynesenou po obvodu úzkými pasy. Ve vrcholu klenby je christogram IHS. Do sakristie vedou původní jednokřídlové dveře s jednoduchým obkladem na koso kladených prken pobíjených hřeby.

Kruchta pod věží je na 3 obloucích vynesených 2 masivními žulovými toskánskými sloupy s entazí na hranolových podstavcích, kladí je nízké trojdílné, použité jen nad sloupy. Autorem sloupů je patrně místní kameník Mathias z kamenické rodiny Poigerů z domu No. 53 (dnes čp. 4). Původní rokokové varhany se 16 rejstříky koupené Antonínem z Hochbergu ze zrušeného kláštera v Kamýku shořely v r. 1900, dnešní jsou jen zapůjčené z Nové Bystřice. Zábradlí na kůru je masivní s hranolovými kuželkami.

Pod kruchtou jsou po stranách malá okna lemovaná pravoúhlým ostěním s páskou. Jsou vyplněna původní vitráží a ručním sklem z 19. století.

Okna v lodi a presbytáři jsou vysoká ukončená kruhovým nadpražím. Mají kamenné ostění lemované páskem a profilovanou parapetní římsu. V sakristii jsou okna obdélná s kamenným ostěním a s parapetní římsou stejné profilace. V průčelí nad vchodem je půlkruhové paprskově členěné okno s ostěním, výše u schodiště do věže pak menší eliptické okno. Ve věži jsou typická pozdně klasicistní okna s kamenným ostěním ukončeným půlkruhem doplněným po stranách hranolovou římsou a ve vrcholu klenákem. Výplně tvoří otočné žaluzie, v současné době značně poškozené.

Interiér kostela obsahuje vybavení většinou z 2. poloviny 19. století, které nepodlehlo požáru. Bohužel dlouhodobá neúdržba se podepsala na jeho stavu, který je dnes havarijní.

Kazatelna má fládrovaný povrch v imitaci dubu, ozdoby jsou zčásti vyřezávané a zčásti sádrové s patrnými zbytky zlacení. V parapetu je pole se 3 evangelisty vymalovanými na plechu (Marek, Matouš a Lukáš), čtvrtý vzadu na stěně pod stříškou je sv. Jan Evangelista. Na stříšce drží sádroví andílci desatero přikázání a nad středem sv. Jan Křtitel zahalený kůží přísahá s křížem v ruce.

Hlavní oltář má dřevěnou konstrukci ukončenou obloukem a lemovanou po stranách dvojicí kanelovaných sloupů s korintskými hlavicemi a římsou. Mezi sloupy jsou po stranách sochy sv. Petra (jeho symbolem je klíč od země a nebe) a sv. Pavla z Tarsu (symbolem je meč). Menza v popředí je původní z dob, kdy mši farář sloužil otočený k oltáři a zády k věřícím. Obraz patrona kostela sv. Jakuba Většího jako poutníka s holí vytvořil v r. 1859 Hanuš Kupferer z Innsbrucku.

Postranní oltáře jsou prací Mathiase Neubauera (1840-1918), uměleckého řezbáře z J. Hradce, v novorenesančním stylu. Dřevěná konstrukce je lemována kanelovanými sloupy s korintskými hlavicemi a římsou. Obraz na oltáři vpravo znázorňuje mladého sv. Antonína Paduánského s Ježíškem v náručí a s lilií, na oltáři vlevo pak neposkvrněné početí P. Marie. Tyto malby pochází z pražské malířské akademie asi z r. 1888.

Všechny obrazy jsou lemovány věncem s drobnými žárovkami, které byly rozsvíceny při mších po elektrifikaci kostela v 30. letech 20. století. Na stěnách jsou ještě zbytky původní elektroinstalace ze stejné doby (dnes kostel není připojen k elektrické síti).

Kostelní lavice s vyřezanými boky byly vyrobeny po r. 1900 a některé jsou opatřeny mosaznými štítky se jmény tehdejších významnějších obyvatel, kteří zde měli vyhrazená místa.

Věžní hodiny zhotovené známou hodinářskou firmou Ludvík Hainz z Prahy byly instalovány v r. 1901 při obnově kostela po požáru. Hodiny jsou ručně natahovací s vahadly a s nosnou litinovou konstrukcí a byly věnovány obci Hůrky Franziskou Pötschovou, vdovou po hůreckém továrníkovi. Zvonění zajišťovaly půlkulové cimbály hodin vysunuté před okno. Hodiny jsou bohužel poškozeny a čekají na svou opravu.

Z původních tří zvonů popsaných J. Novákem v r. 1901 byly dva sundány při tzv. rekvírování v r. 1916 a třetí v říjnu 1917. Zbyla po nich jen zvonová stolice a z jednoho zvonu ocelové srdce. Nahrazeny byly už jen jedním malým funkčním zvonem s vahadlem na ruční zvonění.

Bohužel celkový stav kostela je v současné době vlivem zanedbávané údržby značně neuspokojivý.

zdroj: https://www.hurkyceskakanada.cz/pametihodnosti/kostel-sv-jakuba-vetsiho/

Pravidelné bohoslužby se v tomto kostele nekonají.