Znak proboštství
Římskokatolická farnost -
proboštství Jindřichův Hradec



Papež Urban VIII. povyšuje farní chrám jindřichohradecký na proboštství

Papež Urban VIII. Na věčnou paměť.

Římský velekněz, představený celé církve, má na zřeteli i stav jednotlivých církví a tyto církve a jejich představené čas od času vyznamenává zvláštními výsadami, pokud to vyžadují přání urozených věřících i zbožných jednotlivců, a tak při zachování výsad této Svaté Stolice a při nutném zvážení místních a časných okolností sleduje prospěch spásy v Pánu. To je důvod, proč jsme se rozhodli vyznamenat zvláštními výsadami cti a přednosti farní chrám města Jindřichova Hradce v pražské diecézi i jeho správce. Patronem chrámu – jak je potvrzeno – je milovaný syn Vilém Slavata, hrabě z Chlumu a Košumberka. Jmenovaného Viléma a duchovního správce farního chrámu osvobozujeme od všech klateb, suspenzí a interdiktů, jakož i od jiných církevních či světských soudních výroků, pokut a trestů, ať do nich upadli při jakékoliv příležitosti nebo důvodu a považujeme je za osvobozené. Nakloněni žádostem, podaným Nám pokorně jménem téhož Viléma, shora jmenovaný farní kostel, jehož užívací právo, příjem a důchody překračují, jak nám vysvětlil sám Vilém hodnotu pětset zlatých ročně, bez újmy jakékoliv třetí osoby, povyšujeme podle této listiny na věky, na proboštství a to tak, že současný duchovní správce jmenovaného kostela, a každý další duchovní správce, na věčné budoucí časy má být nazýván proboštem. Ustanovujeme a mocí této listiny udělujeme a propůjčujeme dovolení a právo, aby probošt tohoto kostela z apoštolské autority v tomto proboštském chrámu svobodně a právoplatně mohl užívat při jakékoliv slavnostní mši a jiných bohoslužbách biskupskou mitru, prsten a berlu, aniž by potřeboval svolení kohokoliv. Dále mu propůjčujeme právo, aby mohl po takovéto mši nebo bohoslužbách udílet přítomným věřícím s těmito odznaky slavnostní požehnání, pokud by nebyl přítomen nějaký vyšší církevní hodnostář nebo apoštolský legát či nuncius, nebo jiný vyšší prelát, v jejichž přítomnosti smí probošt udělovat slavnostní požehnání až po jejich výslovném souhlase. Toto ustanovujeme bez překážky, svobodně a dovoleně a tímto listem trvale zřizujeme a ustanovujeme, neboť v této době k tomu máme moc. List vydáváme a posíláme. Vydaná apoštolská, všeobecná i zvláštní ustanovení a nařízení všeobecných koncilů a místních shromáždění tomu nebrání.

Dáno v Římě u Panny Marie Větší, pod rybářským prstenem, 18. srpna 1625, v třetím roce Našeho pontifikátu.

Papež Inocenc XII. dovoluje jindřichohradeckému proboštu H. A. Pozzi a všem jeho nástupcům užívání pontifikálií

Papež Inocenc XII, na budoucí paměť. Vyhlásil v kongregaci ctihodných našich bratrů svaté římské církve kardinálů ustanovené pro posvátné obřady na prosbu milého syna Jeronýma Pozii, probošta farního kostela města Jindřichova Hradce pražské diecéze dekret následujícího znění:
Na prosby v žádosti Jindřichohradeckých resp. Pražských podané u Kongregace posvátných obřadů svaté paměti Alexandru VIII. od Jeronýmy Pozii, infulovaného probošta jindřichohradeckého v Čechách, v nichž se pokorně prosilo, aby možnost užívat pontifikálie, jinak Urbanem VIII. povolené proboštům na čas v území řečeného proboštství za hodna uznal rozšířit kdekoliv i mimo toto proboštství pro něho a jeho všechny nástupce.
Táž posvátná Kongregace po zprávě jeho emin. Nejuctivějšího pána kardinála de Laurea schválila žádané rozšíření užívat řečené pontifikálie žadateli a budoucím nástupcům všude i mimo jeho proboštství, pokud ovšem pro užívání tohoto privilegia mimo sám Jindřichův Hradec je připojen výslovný souhlas stávajícího arcibiskupa pražského nebo místního ordináře, kde řečené pontifikálie se mají používat a není tam přítomen žádný představený kněz a jsou zachovány jmenovaným proboštem a jeho pozdějšími nástupci i všechna ostatní ustanovení obsažená v dekretu vyhlášeném (vydaném) toutéž posvátnou Kongregací konanou před papežem Alexandrem VII. blažené paměti dne 27. 9. 1659, jestliže se našemu Pánu zalíbí. Dne 11. srpna 1691 – místo pro pečeť kardinála Cyba J. Walleinanského, sekretáře Kongregace posvátných obřadů.
Protože však, jak nám jmenovaný Jeroným hned nato nechal vyložit, on sám velmi toužil, aby tento Dekret byl posílen ochranou našeho apoštolského potvrzení. My chtějíce samotnému Jeronýmovi zvláštní milost prokázat a zprostit ho jakýchkoliv exkomunikací, suspensí a interdiktů, jakož i jiných církevních nálezů, postihů a trestů od práva nebo osoby vynesených při jakékoliv příležitosti neb důvodů, jestliže by se v nich nějakým způsobem zapletený ocitl, k dosažení příznivého výsledku práva v této souvislosti k výkonu přítomných toliko v jejich řadě následujícího osvobození za osvobozené pokládaných na prosby jeho jménem nám nejpokorněji podané nakloněni. Dekret dříve vynesený v souvislosti nepřetržitě přítomných apoštolskou autoritou schvalujeme a potvrzujeme, a jemu neporušenou sílu apoštolské moci přidáváme přece vždy zdravou autoritou v předeslaných připomínkách zmíněné Kongregace kardinálů.
Rozhodujeme, aby tato nynější listina byla vždy pevná, platná a účinná nyní i v budoucnu a zachovala si své plné a nezrušitelné účinky a samotnému Jeronýmovi a jiným, jichž se to týká a v čase týkat bude, ve všem a všemi způsoby, aby napomáhala, a tak předeslaná listina pro jakéhokoliv soudce, ordináře a delegáty vyslýchající spory apoštolského paláce mající soudit a ukončit a proti vůli třeba bezcenné, jestliže se jich kdokoliv dotkne z jakéhokoliv důvodu vědomě nebo z neznalosti, snad byla napadána, že ji neomezují ustanovení a nařízení apoštolská ani jakákoliv jiná protivenství.

Dáno v Římě u Panny Marie Maggiore, s pečetí rybářského prstenu dne 23. listopadu r. 1691 v prvním roce našeho pontifikátu.

J. F. kardinál Albanus

(Registrováno mezi bulami kanceláře Arcibiskupství pražského: Litt. B. fol. 255)