Možná vás někdy napadlo, proč se při mši na Květnou neděli čte nejen evangelium o slavném vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma, které se k tomuto dni váže, ale slyšíme i Pašije, zachycující Kristovo utrpení. Vždyť Pašije se udály se až o několik dní později. Pojí se s Velkým pátkem. Není to něco podobného, jako bychom si o půlnoční mši na Štědrý den už četli o vraždění neviňátek?
Tuto otázku si položil před osmi sty lety i slavný kazatel sv. Bernard z Clairvaux. Odpovídá na ni tak, že chvíle zdaru, radosti i slávy, jaké zažíval Kristus mezi jásajícími davy na Olivové hoře, i chvíle opuštěnosti, neúspěchu, posměchu i utrpení, které prožíval zakrátko nedaleko odtud, patří neoddělitelně k lidskému životu. I k tomu našemu. Na konce pozemské radosti bývá často žal.
A právě Květná neděle nám to má znovu připomenout. Abychom v okamžicích, kdy se nám daří, všechno vychází, kdy nás druzí chválí, nepodléhali sebejistotě, pýše a pohrdání těmi méně šťastnými. Ovšem zrovna tak, abychom ve chvílích, kdy prožíváme různé své osobní pašije, kdy je nám zle a cítíme se slabí či bezmocní, plní strachu, pohrdaní a zapomenutí, neztráceli naději, neboť tím vším prošel i náš Pán. Pokorně, trpělivě a s důvěrou v Otce. Ten se umí zastat všech, kdo nesou kříže a zase jim vrátit radost, důstojnost a pokoj.
Po úbočí Olivové hory a ulicemi Jeruzaléma nešly jen dva průvody s Kristem o nichž dnes slyšíme. Kromě Květné neděle a Velkého pátku, kdy jej obklopovaly davy jásajících a pak zase spílajících lidí, kráčel Ježíš ještě v jednom mnohem menším, tišším, ale věrnějším a pokojnějším průvodu. To když se po čtyřiceti dnech odebral znovu na vrcholek Olivové hory, odkud vystoupil oslavený na nebesa.
Tehdy jej doprovázeli jen nejbližší přátelé, učedníci s Pannou Marií. V tu chvíli už dobře věděli, že Mistr vstal z mrtvých, že jim odpustil i jejich pochybnosti, zradu i útěk, věřili, že s nimi bude po všechny dny až do konce světa. Těšili se na Seslání Ducha Svatého. S vděčností hleděli za Ježíšem, který oslavený vystupoval k Otci, a byli si jisti, že také oni jednou budou moci jít za ním a zase se shledají. Už se nebáli, nezmatkovali, naopak se vydali kázat evangelium do celého světa a jejich činnost doprovázely velké divy.
My bychom se tedy měli přidat k tomuto pokojnému a nadějí naplněnému průvodu svatých všech dob. Průvodu, který provází a chrání andělé. K průvodu v němž můžeme přes všechny překážky a zkoušky bezpečně dojít do nebe. Amen.