Začátek občanského roku je vhodnou příležitostí, abychom se blíže seznámili s Milostivým létem, jinak též zvaným Jubilejní či Svatý rok, které započalo o letošních Vánocích.
Vyhlašování milostivého léta či jubilea má původ v pradávném Izraeli. Mojžíšův zákon nařizoval, aby se každých 50 let odpouštěly všechny dluhy, propouštěli otroci na svobodu a prodaná půda se vracela původním majitelům. Celý rok se slavil jakýsi velký šabat, kdy se nepracovalo na polích a žilo se z toho, co odpočívající půda sama vyplodila. Toto vzácné období se vyhlašovalo troubením na beraní rohy, zvané yobel. Odtud pochází název jubileum. Byl to jakýsi předobraz budoucího Božího království a současně možnost nového začátku pro všechny, kdo se ocitli v tíživé situaci.
V křesťanství se tradice Jubilejního či milostivého léta objevila těsně před rokem 1300. Mezi lidmi po celé Evropě se totiž začala šířit „dezinformace“, že každý, kdo připutuje v roce 1300 do Říma, dosáhne úplného odpuštění hříchů. Starci tvrdili, že tomu tak bylo již o sto let dříve, v roce 1200, ačkoliv se o tom nenašly žádné záznamy.
Papež Bonifác VIII. byl zaskočen obrovským davem, který se mu o Vánocích shromáždil pod okny a dožadoval se plnomocných odpustků. Po poradě s kardinály pak skutečně 22. února 1300 formálně vyhlásil první Svatý rok a stanovil, že se má napříště konat každých 100 let. Římští obyvatelé měli pro dosažení plnomocných odpustků stanoveno, aby po zpovědi a svatém přijímání navštívili třicetkrát baziliku sv. Petra ve Vatikánu a sv. Pavla za hradbami. Pro cizince, kteří připutovali do Říma, byl počet návštěv snížen na patnáct.
Vyhlášení Svatého roku se setkalo s mimořádným ohlasem. Přicházely stovky tisíc poutníků a bylo velkým dílem Boží prozřetelnosti, že v předchozím létě byla mimořádně dobrá úroda, takže papež mohl zajistit pro poutníky dostatek levného jídla i vína. V dosud vylidněném Římě dokonce začaly vznikat dopravní zácpy a musel se regulovat provoz. Velice se prohloubila zbožnost křesťanů a zlepšily mravy.
Po tak velkém úspěchu se objevila touha, aby byl svatý rok vyhlašován častěji, aby se z jeho prospěchu mohlo těšit více lidí. Papežové nejprve zkrátili frekvenci na jednou za padesát let a od roku 1470 se přešlo na dnešní rytmus, tedy jednou za dvacet pět let, aby každá generace měla šanci zažít dobrodiní jubilea, nového začátku a setkání s Božím milosrdenstvím. Od 15. století se také začaly v římských bazilikách otevírat Svaté brány, jako symbol Krista, který je pro nás branou k milosrdnému nebeskému Otci.
Základní podmínky pro získání plnomocných odpustků Svatého roku zůstávají celých 725 let stejné. Je to touha po odpuštění a smíření s Bohem i s lidmi, projevená upřímnou očistou ve zpovědi, posilou ze svatého přijímání a modlitbou na úmysl Svatého otce a vykonáním zbožné pouti, dokončené projitím Svaté brány. Tato pouť může být konaná jak individuálně, tak ve skupině, a to především do římských bazilik sv. Petra ve Vatikánu, sv. Pavla za hradbami, Nejsvětějšího Spasitele v Lateránu a Panny Marie Sněžné.
Pouť ovšem může směřovat i do dalších vybraných římských svatyní či do starokřesťanských katakomb. K získání ovoce Milostivého léta stačí návštěva jednoho z těchto chrámů a na tomto místě účast na mši sv., bohoslužbě slova, modlitbě breviáře, křížové cestě, růženci či recitaci mariánského hymnu Akathistos. Doporučuje se též vykonat eucharistickou adoraci a zakončit ji modlitbou Otčenáš, Vyznání víry a vzýváním Matky Boží.
Stejné možnosti poskytuje letos i pouť do baziliky Božího hrobu v Jeruzalémě, Narození Páně v Betlémě a Zvěstování v Nazaretě, podobně jako do chrámů v Assisi, Loretu, Padově či Pompejích.
Užitky Jubilejního roku je možné za stejných podmínek načerpat též v katedrálách jednotlivých diecézí po celém světě a v dalších chrámech ustanovených místními biskupy. V naší blízkosti je to českobudějovická katedrála sv. Mikuláše, poutní místa Křemešník a Kostelní Vydří, Dobrá Voda u Nových Hradů, Kájov či Želivský klášter.
Papež nechce, aby byli o dobrodiní připraveni ti, kdo putovat nikam nemohou, jako jsou nemocní, staří lidé, klauzurované řeholnice, pečovatelé v nepřetržité službě či vězni. Pro ně stačí, když se po splnění tří základních podmínek duchovně spojí s poutníky a pomodlí se tam, kde právě musí být, Otčenáš, Vyznání víry, vzývají Pannu Marii a obětují Bohu své utrpení nebo těžkosti života.
Kromě toho lze získat odpustky Svatého roku i účastí na lidových misiích, na duchovních cvičeních a na katechezích nad texty Katechismu a II. vatikánského koncilu. Stejný přínos mají i skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Sytit hladové, navštěvovat nemocné a osamělé, radit pochybujícím, těšit zarmoucené, odpouštět urážky, snášet protivné lidi a tak dále, jak to najdeme v katechismu. Papež říká, že to je jakoby pouť za samotným Kristem.
Do toho spadá i znovuobjevení pátečního postu. V duchu kajícnosti se alespoň na jeden den zdržet zbytečného rozptylování (zejména z internetu) i zbytečného konzumu, a darovat přiměřenou částku na podporu lidí v jakékoliv nouzi. Jinou možností je též věnovat přiměřenou část svého volného času dobrovolné činnosti ve prospěch farnosti či jiného křesťanského společenství.
Odpustky jubilejního roku je možno získat buď pro sebe osobně, nebo pro duše zemřelých. V tomto druhém případě dokonce dvakrát denně, pokud člověk oprávněně dvakrát za týž den přistoupí k sv. přijímání a vykoná dva skutky, s nimiž se odpustky pojí.
Nyní už je myslím na čase, abychom tento trochu suchopárný přehled opustili a nechali se vést vynalézavou láskou ke skutečnému jednání. Abychom si třeba vybudovali pomyslnou svatou bránu ve vchodu do svého domova a nepouštěli si přes ni domů žádnou nenávist, nenosili si domů hněv, abychom vůči sobě byli navzájem trpěliví. Dokázali si vše odpustit a nevracet se k vzájemným výčitkám a dávným sporům. Abychom do svatého roku vešli skutečně s touhou po svatosti a našli radost z milosrdenství.
Prob. Ivo Prokop
