HISTORIE KATOLICKÉ FARNOSTI HORNÍ PĚNA

Z hlediska církevní organizace patřila původně farnost Horní Pěna do pražské arcidiecéze, chýnovského děkanátu, v současné době je součástí českobudějovické diecéze a patří do vikariátu Jindřichův Hradec.
Tak, jako v řadě jiných míst, první zmínka o této obci a již existující farnosti, vzdálené 6 km od Jindřichova Hradce (její založení lze předpokládat již ve druhé polovině 13. století), je v církevní listině z roku 1359, kde je zapsáno, že za zemřelého kněze Jindřicha nastupuje kněz Ondřej z Lomnice. V zachovaných písemnostech se obec se samostatnou katolickou farností objevuje pod českým názvem Pyenna a Pěna (odvozeno zřejmě od pěnivé vody ve zde protékajícím potoce), pod latinským názvem Pomerium (Pomoerium) a pod německým názvem Baumgarten. Po vzniku blízké obce s nynějším názvem Dolní Pěna byl název rozšířen na Oberbaumgarten. Německý název upomíná na ovocnou zahradu. A právě pod tímto německým názvem je uváděna Horní Pěna v prvních životopisech františkána Bedřicha Bachsteina, který se zde narodil někdy okolo roku 1560 a lze předpokládat, že zde žil zřejmě nejméně do roku 1580 ?? V té době asi také navštívil v nedalekém Jindřichově Hradci bratry františkány, kteří na něj tak silně zapůsobili, že vstoupil do františkánského řádu. Jestli se jako františkán pak ještě do svého rodiště někdy vrátil, nevíme. Až do roku 1594 byl patronem farnosti Horní Pěna (patron finančně zajišťoval opravy budov a měl právo navrhovat faráře) rod pánů z Hradce, od roku 1594 jindřichohradečtí jezuité a od roku 1773 náboženská matice. Z roku 1660 se zachovaly matriky. Od počátku 17. století kněží hornopěněnští vedli duchovní správu také v osadách Blažejov a Číměř. V roce 1774 byli v Číměři a v roce 1781 v Blažejově ustanoveni expozité (jakoby kaplani), závislí na faráři v Horní Pěné. Po skončení třicetileté války zde bylo obydleno 37 usedlostí, dvě byly pusté. V roce 1840 zde stálo 77 stavení a v nich žilo 501 obyvatel, v roce 1910 zde bylo 81 domů se 461 obyvateli, z toho však jen 8 Čechů. Všichni ostatní byli německé národnosti. Toto osídlení lidmi převážně hovořícími německy, kteří sem přišli za vlády Lucemburků (okolo roku 1350) z okolí německého města Pasova v rámci kolonizace, organizované pány z Hradce, zde pak žilo téměř 500 let. Pokud se týká Bedřicha Bachsteina, jeho mateřštinou byla zřejmě němčina, ale že dobře uměl mluvit také česky svědčí to, že v klášteře a kostele Panny Marie Sněžné v Praze zastával službu vikáře (zástupce kvardiána) a také českého kazatele.
Farnost Horní Pěna, do které patřily ještě obce Dolní Pěna – Niedrebaumgarten,. Německý Malíkov - Deutschmoliken (nyní Malíkov nad Nežárkou), Kačlehy – Gatterschlag, Hrudkov- Ruttenschlag a Nová Ves - Schönborn, byla až do roku 1945 počítána mezi farnosti německé. Jestliže vztahy mezi počtem převažujícími Němci a menšinovými Čechy byly v dobách Rakousko-Uherské monarchie pokojné a téměř bezproblémové, zcela jinak tomu bylo po vzniku samostatné Československé republiky. To pak čím dál více vzrůstaly národnostní rozpory a nenávist mezi 369 Němci a 53 Čechy, kteří v roce 1930 vedle sebe v Horní Pěné žili. Velkou posilou zejména pro mladší zde žijící Němce, zasažené jedem německého nacionalismu, bylo uzavření Mnichovské dohody 30. září 1938, kdy ještě tentýž den obsadila Horní Pěnu německá armáda a obec byla začleněna do Velkoněmecké říše spolu s dalšími obcemi v okolí Jindřichova Hradce s německy mluvícím obyvatelstvem. Z obcí, původně přifařených k farnosti Jindřichův Hradec, které se v září 1938 vlastně dostaly do zahraničí a tak věřícím byl zamezen přístup do jejich mateřské farnosti, byly Dolní Žďár, Horní Žďár, Horní Lhota, Buk a Matná převedeny právě pod duchovní správu farnosti Horní Pěna. A tak, jako celé Novobystřicko, tak i farnost Horní Pěna byla vyčleněna z českobudějovické diecéze a provizorně organizačně převedena pod správu rakouské diecéze St. Pölten. Tento stav trval od roku 1940 až do roku 1945. Na život farnosti to však nemělo žádný podstatný vliv, stále zde byl farářem oblíbený pan děkan P. Josef Pfauser (zdejší rodák, absolvent jindřichohradeckého gymnasia, který v Horné Pěné strávil v podstatě celý svůj kněžský život, - předválečné období, dobu války i dobu komunistické totality - zemřel zde na faře 10.3.1964 a je pochován na zdejším hřbitově). Konec II. světové války přinesl zásadní změnu poměrů. Do Horní Pěny přijela Rudá armáda 9. května 1945 a pro zdejší Němce nastala nelehká budoucnost, spojená s jejich nedobrovolným vysídlováním. Samozvaná partyzánská skupina pod vedením plukovníka Hobzy provedla 30. května 1945 tak zvaný divoký, tedy neorganizavaný odsun asi jedné třetiny pěnenských Němců do Rakouska, odsun dalších Němců z Horní Pěny, tentokrát již organizovaný státními orgány a daleko lidštější, proběhl koncem července 1945. Také probíhalo dosídlování obce novým obyvatelstvem. Jak vysídlení Němců, tak dosídlení novým obyvatelstvem, mělo zásadní vliv na život katolické farnosti. Nově se sem přistěhovaní obyvatelé totiž neměli vůbec žádný vztah ke své nové farnosti. Oni opustili své bývalé domovy, přišli do nového prostředí, mezi sebou se teprve poznávali a nenavázali na starou náboženskou tradici původního německého zdejšího obyvatelstva. Naprostý nezájem o cokoliv náboženského ještě vzrostl v dobách ateistického totalitního režimu a v podstatě přetrvává až do současné doby. Jasným důkazem toho je například to, že i přes obětavost zde působících kněží v letech 1960 až 1989 a pak i v pozdější době až dodnes, je mizivá účast lidí na bohoslužbách. Za připomenutí ale jistě stojí neděle, 21. října 2012, kdy za účasti diecézního biskupa Mons. Jiřího Paďoura OFMCap bylo ve zcela přeplněném kostele v Horní Pěné slaveno blahořečení Bedřicha Bachsteina a dalších třinácti františkánských mučedníků.
Pokud se týká duchovní správy farnosti, o faráři panu děkanovi P. Josefu Pfauserovi již byla zmínka. Od roku 1962 byla farnost řízena z Jindřichova Hradce administrátorem proboštství P. Josefem Kavalem (do 1973) s výjimkou let 1969 až 1970 ??, kdy zde byl ustanoven administrátorem P. ThDr. Antonín Chramosta a pak také krátkou dobu byl zde administrátorem P. Ondřej Rytíř. Oba bydleli v budově fary. Po přeložení P. Ondřeje Rytíře byla Horní Pěna opět spravována duchovními správci jindřichohradecké farnosti: P. Oldřich Votava (1973-1990), P. Karel Vrba (1990-1993), P. Václav Habart (1993-2012), P. Ivo Valášek (od 2012) a jejich kaplany – farními vikáři.

FARNÍ KOSTEL SV. ARCHANDĚLA MICHAELA

- je památkově chráněný, poprvé je písemně doložený až v roce 1384, ale je určitě starší. Původně se jednalo o gotický presbytář, gotickou sakristii a malou kostelní loď. Zřejmě v této podobě znal tento kostel (i hřbitov okolo něho) mladý Bedřich Bachstein a byl zde asi i pokřtěn a poprvé také přijal Tělo Páně. Zatímco gotický presbytář i sakristie se bez větších změn dochovaly do dneška, kostelní loď byla v renesančním slohu upravena v roce 1672, zvětšena a překlenuta valenou klenbou, v zadní části lodě byla postavena kruchta, v roce 1681 byla přistavena věž. V roce 1709 byla k dosud jednolodními kostelu přistavěna levá boční loď, které se říkalo „kaple svatého Kříže“. Další stavební úpravy pak ještě proběhly v letech 1725-1726 a v následujících letech potřebná údržba.
Okolo kostela býval hřbitov, v roce 1717 byla postavena tak zvaná KOSTNICE, ve které je na zdi vymalován obraz posledního soudu. Nyní je snaha v této malé stavbě vybudovat muzeum s vystavenými památkami Horní Pěny.
BUDOVA FARY, památkově chráněná, je až z roku 1732 a tedy Bedřich Bachstein ji nemohl znát. Tuto rozsáhlou budovu, poměrně vzdálenou od farního kostela, nechali vystavět jindřichohradečtí jezuité, jednak jako obydlí faráře, jednak jako doléčovací a rekreační zařízení pro členy jezuitské koleje. Snad proto stojí tak osamoceně. Na faře v Horní Pěné bydleli ve 20. století jindřichohradečtí kaplani: P. Václav Čadek (červenec 1964 - 15.3. 1965), P. Emanuel Kolář (1.8.1973 - 20.10.1975) a P. Zdeněk Kozubík (1.8.1978 - 30.9.1980), protože na proboštství pro ně nebylo místo. Ti měli na starosti jak pastoraci farnosti Horní Pěna, tak dojížděli do Jindř. Hradce, kde vypomáhali v duchovní správě a plnili své další povinnosti. V roce 2008 prodalo českobudějovické biskupství celou budovu fary soukromé osobě.

zpracoval Ing. Karel Bajer